„Digitální iluze“=„Zamilovaná do slov“)

Letra

Nikdy se nezamilovávej do pocitu… že zprávy stačí. Protože realita bolí míň… než iluze, co tě zničí. Můžeš si psát do rána, můžeš si psát do noci… srdce běží naplno, a duše už nemá brzdy. Všechno začne strašně rychle, pár slov, pár hovorů… a pak ze dne na den ticho, co řeže víc než pravda… a zlomí tě bez důvodu. Tohle byl jen digitální svět… tam si můžeš slibovat cokoliv chceš. Slova létají lehce, ale nakonec zůstanou jen sliby… a bolest, co pálí víc než pravda. Dnešní realita je jiná, tam se ukáže, kdo doopravdy jsi. Proto žij v realitě… ne v digitálním světě, který slibuje všechno… a pak tě zlomí naplno. Můžeš si psát do rána, můžeš si volat do noci… smát se, brečet smíchy, srdce běží naplno, a duše už nemá brzdy. Ale nikdy jsi ho neviděla, jen fotky a videa… a přesto věříš, že je to něco víc. Pak to jednou skončí, ze dne na den ticho… jedno slovo, jedna chyba, a všechno, co jste slíbili, je pryč. A tak se ptám… proč? Proč tohle dělá digitální svět? Slibuje blízkost, ale nechá tě samotnou. Nejvíc to bolí ty, co už dlouho nesou tíhu… co chtějí jen cítit, že na ně někdo myslí. Zamiluješ se do slov, během pár dnů… a pak to musíš v hlavě srovnat sama. A bolí to víc, než bys čekala…