Klid v náručí lva

Lyrics

Sloka 1) Byl čas, kdy ticho pálilo jak mráz a mezi námi stála skleněná zeď. Chtěl jsem tě chránit, chtěl jsem jenom nás, nevěděl jsem, jak zpomalit ten svět. V očích jsi měla svobodu i strach, já v dlani držel příliš těžký klíč. Musel jsem ztišit svůj vlastní prach a nechat staré stíny odejít pryč. (Předrefrén) Změnil jsem krok a našel pevnou zem, už neprosil, jen stál a dýchal klid. Čekal jsem v tichu, až přijde ten den, kdy sama budeš chtít mi otevřít. (Refrén) Protože láska není bouře, co láme křídla, je to tichý oheň, co hřeje v zimní tmě. Mám v sobě sílu lva, co nehlídá tvá křídla, jen stojí pevně, když se zem pod tebou chvěje. Všechny ty obavy i cesta plná trpělivosti nás dovedly až sem, kde končí samota. Teď dýcháš v mojí náruči a já vím s jistotou, že tohle je ten přístav na zbytek života. (Sloka 2) Pamatuju na první nesmělý dotek v šeru, na jiskry v očích u ohně pod hvězdami. Když jsi mi řekla, že máš strach z toho směru, aby ti nebylo smutno, až zůstaneme sami. Bylo to křehké jako ranní jinovatka, každý náš krok měl váhu zlata. Už nebyla potřeba žádná velká slova, jen vědět, že se vždycky vracím znova. (Předrefrén) Zůstala víra, která nepálí, jen svítí, a naděje, co dozrála jak dobré víno. Dnes už se nebojíš v mých dlaních spočinout, všechno, co bolelo, už dávno pominulo. (Refrén) Protože láska není bouře, co láme křídla, je to tichý oheň, co hřeje v zimní tmě. Mám v sobě sílu lva, co nehlídá tvá křídla, jen stojí pevně, když se zem pod tebou chvěje. Všechny ty obavy i cesta plná trpělivosti nás dovedly až sem, kde končí samota. Teď dýcháš v mojí náruči a já vím s jistotou, že tohle je ten přístav na zbytek života. (Bridge / Most) Když v noci bloudíš v únavě a snech, můj klidný dech ti hlídá každý nádech. Už nejsi na ten těžký svět tu sama, máš ve mně skálu, o kterou se opřeš. Vůně domova, smích dětí kolem stolu, všechno to úsilí se proměnilo v nás. Zvládli jsme cestu, teď už kráčíme spolu, a před námi je ten nejkrásnější čas. (Závěrečný refrén) Tahle láska není bouře, co láme křídla, je to náš tichý oheň, co hřeje v zimní tmě. Mám v sobě sílu lva a oddanost, co trvá, a v očích radost z toho, že patříme k sobě. Všechny ty obavy i cesta plná trpělivosti nás dovedly až sem, kde vládne jistota. Spíš v mojí náruči a já ti tiše šeptám, že tohle je náš domov na zbytek života. (Outro) Jen dýchej klidně... Jsem tady. Jsme doma.